středa 8. února 2012

Trošku knížek, aby se neřeklo, že nic nedělám!

Dlouho, dlouho jsem sem nic nenapsal. Dospělo to až do stádia, že jsem se za sebe začal sám stydět. Nebojte se práci pořád mám a dělám dál. A abych se trošku polepšil dávám sem pár úprav knih, které z bůhvíjakého důvodu prošly komerčním dohledem nakladatele a bylo mi povoleno mít z nich alespoň trošku tvůrčí radosti. No nebudu tady vysvětlovat, že pěkných knih začíná být pomálu a můžeme být rádi, když se vydaří alespoň příjemný kompromis. Možná je to i záměr, protože si tak budeme víc vážit té exkluzivity, držet v ruce něco, co je výtvarně kvalitní… ale nechám toho!
Radost mám, že vyšel již v druhém vydání Chazarský slovník. Jedná se o poměrně modernistické literární dílo, které si zaslouží zvláštní pozornost a proto jsem se snažil vymanit jej z obvyklého sevření komerčních laminací a parciálních laků a pokusil jsem se dokonce (!) o dvoubarevný tisk na předsádkách. A ono to vyšlo. V sazbě jsou použita písma od Franty Štorma (nějak jsem si sazbu bez jeho fontů nedokázal představit), a to Alcoholica, John Sans a Týfa.
Druhou knihou ze které mám také velkou radost, je román Kinžál, který úžasně čtivým způsobem napsal Jiří Kamen. Kniha mě naprosto polapila a nemohl jsem přestat číst. Je fakt, že to není malé dílko, v současné podobě má 474 stran a můžu potvrdit, že to byl velký oříšek, protože jsem tento "tlustoromán" měl narvat do 350 stran. To se mi opravdu nemohlo podařit, a i tak je sazba poměrně hustá. To, že je čitelná, je výsledkem kvalitního písma Dederon Serif od Suitcase Type Foundry Tomáše Brousila doplněný o nadpisové písmo Liza od mistrů z Underware, kteří u mě mají neustále nepřekonatelnou velkou poklonu. V původním návrhu jsem počítal s klasickou pevnou vazbou s přebalem, ale díky již zmiňovanému počtu stran jsem musel slevit a šli jsme do levnějšího paperbacku. Ve výsledku to vlastně knize vůbec neuškodilo.



––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Milorad Pavić – Chazarský slovník











––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Jiří Kamen – Kinžál









––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Alberto Méndez – Slepé slunečnice